Jelikož samotný proces volání je obklopen spoustou náhodných veličin, jsou ceny, uváděné v kalkulačce či na dalších místech, středními (očekávanými) hodnotami (výjimkou jsou tarify se sekundovou tarifikací, kde je cena jednoznačně určena). Jejich výpočet je založen na matematické statistice a ověřen na numerických simulacích (stochastické modely) velkého počtu hovorů u všech operátorů.

Modely – ať už analytické nebo stochastické – dávají u jistých sledovaných veličin hodnoty, které souhlasí s parametry reálných záznamů volání: jde například o „průměrnou“ délku hovoru, zastoupení hovorů kratších než 1 min. aj., což vše souvisí s dobře zvoleným (byť nutně přibližným) pravděpodobnostním rozdělením délek hovorů.

Odvozené matematické vztahy pak dovolují mj. vyčíslit vliv způsobu tarifikace (například 60+1 vzhledem k 1+1) na cenu volání nebo zjistit ceny u speciálně nastavených tarifů (klouzavé míry tarifikace, klouzavé minutové sazby, volání zdarma po n-té minutě aj.). Opět platí, že všechny výsledky jsou „středními hodnotami“. Pro přehlednost zatím nikde neuvádíme střední kvadratické odchylky ani další statistické veličiny s výjimkou popisné statistiky v přehledu tarifů.

Hodnocení nabídek

Vzhledem k podstatě celého problému je zřejmé, že hodnotit jakoukoli nabídku operátora je ošemetná záležitost. Nemůžeme ji hodnotit absolutně, ale přirozeně jen srovnáním s ostatními nabídkami, přičemž rozhodujícím faktorem je výsledná cena. V tento okamžik však vyvstává otázka, vzhledem k jakým podmínkám a předpokladům takovou cenu počítat.

Naše celkové hodnocení daného tarifu (viz detail každého operátora) sestává ze tří dílčích hodnocení pro tři vybrané skupiny spotřeby volání a SMS: nízkou, střední a vysokou spotřebu.

Toto dělení, byť jistě do velké míry opět svévolné, je celkem běžnou praxí – důvodem je právě ta skutečnost, že některé tarify jsou určeny pro vyšší spotřebu, jiné pro nižší. Jsou však i takové tarify, které jsou výhodné ve všech třech situacích.

Hodnoceny jsou jen nabídky virtuálních operátorů, jelikož běžné tarify tří operátorů (T-Mobile, O2, Vodafone) by zásadně ovlivnily výsledky (jinak méně výhodné nabídky virtuálních operátorů by rázem byly velmi výhodné apod.) a samy by byly zpravidla na samém dně tabulek. Stejně tak z hodnocení byly vyloučeny flat tarify (ty lze hodnotit v rámci vlastní skupiny).

Princip hodnocení pomocí hvězdiček probíhá takto: u všech zkoumaných tarifů modely spočítají střední hodnotu ceny pro tři zmíněné situace (spotřeby), přičemž míra volání do sítě je zvolna do 30 % (důvodem je, že všichni virtuální operátoři mají malý podíl na trhu, a tak typický klient má větší pravděpodobnost volat mimo síť než do sítě). Následně je pro každou spotřebu zjištěna průměrná cena a střední kvadratická odchylka (\(\sigma^2\)). V dalším kroku modely rozdělí s krokem \(q\sigma\) (\(q<1\)) tarify do skupin; v těchto skupinách, vzdálených o \(|nqσ|\), \(n\in\mathbb{Z}\), od „středu“, se tedy nacházejí podobné tarify.

U tarifů kladoucích velký důraz na datovou složku (vysoký objem volných dat pro mobilní připojení) je jistá korekce: od ceny se odečítá medián ceny příslušného objemu dat (medián je počítán z nabídek dodatečných datových balíčků ostatních operátorů).

Konečné hodnocení v rámci spotřeb je „pětihvězdičkové“. Nejvýhodnější tarify ležící „hodně nalevo“ od středu a nejméně výhodné tarify „hodně napravo“ od středu jsou přiřazeny do první, resp. poslední, desáté, skupiny. Celkové hodnocení je dáno jako aritmetický průměr tří dílčích hodnocení.